HISTORIE OSTROVA
Ostrov Ischia byl obydlen již v době kamenné, bronzové a pravděpodobně také Féničany. Archeologické nálezy hovoří o osídlení kolem4. a3. st. př.n.l. Mezi lety780 a770 př.n.l. první řečtí kolonisté, kteří přišli z ostrova Eubea, osídlili Ischii. Usadili se pod mysem Monte Vico (obec Lacco Ameno) a založili osadu, která se za několik desetiletí stala bohatým prosperujícím obchodním centrem. Osada byla nazvána PITHECUSAE - název, který je spojován s výrobou a obchodem s hliněnou keramikou a amforami, i když se často překládá jako „ostrov opic“, v tomto případě podle mystických obyvatel vulkanických oblastí Cercopů.
Zajímavé archeologické nálezy (keramika, přezky, orientální pečetě, předměty ze Sýrie a Egypta) jsou vystavené v Muzeu S. Restituta a sousední Ville Arbusto v Lacco Amenu. Nálezy dokazují rušný obchodní život Pithecusy, mezi ty nejznámější patří: Nestorův pohár.
V 6.st. př.n.l. erupce sopky Monte Rotaro donutila Řeky opustit ostrov a usadit se na protějším pobřeží Kampánie. V r. 474 př.n.l. Gerone ze Syrakus obsadil ostrov a postavil hrad na skále proti dnešnímu městečku Ischia Ponte. O 500 let později objevili ostrov Římané, kteří po zjištění, jakým přírodním bohatstvím oplývá, začali využívat termální prameny k léčebným účelům a nazvali ostrov AENARIA. Ten patřil pod správu Neapole a v r. 79 n.l., kdy erupce Vesuvu zničila Pompeje, si zde mnoho bohatých obyvatel postavilo rezidence, neboť nevěděli, že také tady se nacházejí vulkány.
V roce 813 byl ostrov prvně pojmenován „INSULA“ (ostrov), a to v dopise od papeže Lva III. Karlu Velikému. Toto latinské slovo se časem změnilo na Insla, Iscla, Iscia a konečně moderní a současný název ISCHIA.
Od r.1000 n.l. se stal ostrov známým a byl postupně okupován a pleněn Vandaly, Byzanty, Saracény a Normany.
Po erupci v r. 1301 museli obyvatelé ještě jednou opustit ostrov. O čtyři roky později se vrátili a usadili se na skále, kde dnes stojí hrad.
Výstavbu dnešního Aragonského hradu započal ve13. st. francouzský královský rod Anjou, v druhé polovině 15.st. Alfonso Aragonský hrad opevnil a mostem jej propojil s ostrovem. Na konci 15.st. přešla Ischia pod nadvládu rodu D´Avalos, který ji spravoval do r. 1729.
Během16. st. bylo vystavěno mnoho obranných věží podél pobřeží ostrova (především na západě). Věže sloužily jako obrana proti pirátům, kteří obyvatele ostrova neustále sužovali.
V 17. st. udeřil na ostrově mor, který po sobě zanechal spousty mrtvých. Z tohoto období také pochází velké množství kostelů, které zde můžete navštívit.
V r.1806, během francouzské okupace, byla Ischia napadena Brity, kteří, neschopni se jí zmocnit, ji alespoň poničili dělovými koulemi. To byla poslední krvavá epizoda v historii ostrova.
V první polovině 19.stol. vládli Bourboni a Napoleon, dokud v r. 1860 díky Garibaldimu nebyla Itálie osvobozena a sjednocena.
Naposled byl ostrov okupován od r. 1942 do r. 1944 německými vojsky; po nich již přicházejí pouze mírumilovní turisté. Od r. 1956 se ostrov těší neustálému ekonomickému rozvoji a návalu turistů.
HISTORIE OSTROVA
Ostrov Ischia byl obydlen již v době kamenné, bronzové a pravděpodobně také Féničany. Archeologické nálezy hovoří o osídlení kolem4. a3. st. př.n.l. Mezi lety780 a770 př.n.l. první řečtí kolonisté, kteří přišli z ostrova Eubea, osídlili Ischii. Usadili se pod mysem Monte Vico (obec Lacco Ameno) a založili osadu, která se za několik desetiletí stala bohatým prosperujícím obchodním centrem. Osada byla nazvána PITHECUSAE - název, který je spojován s výrobou a obchodem s hliněnou keramikou a amforami, i když se často překládá jako „ostrov opic“, v tomto případě podle mystických obyvatel vulkanických oblastí Cercopů.
Zajímavé archeologické nálezy (keramika, přezky, orientální pečetě, předměty ze Sýrie a Egypta) jsou vystavené v Muzeu S. Restituta a sousední Ville Arbusto v Lacco Amenu. Nálezy dokazují rušný obchodní život Pithecusy, mezi ty nejznámější patří: Nestorův pohár.
V 6.st. př.n.l. erupce sopky Monte Rotaro donutila Řeky opustit ostrov a usadit se na protějším pobřeží Kampánie. V r. 474 př.n.l. Gerone ze Syrakus obsadil ostrov a postavil hrad na skále proti dnešnímu městečku Ischia Ponte. O 500 let později objevili ostrov Římané, kteří po zjištění, jakým přírodním bohatstvím oplývá, začali využívat termální prameny k léčebným účelům a nazvali ostrov AENARIA. Ten patřil pod správu Neapole a v r. 79 n.l., kdy erupce Vesuvu zničila Pompeje, si zde mnoho bohatých obyvatel postavilo rezidence, neboť nevěděli, že také tady se nacházejí vulkány.
V roce 813 byl ostrov prvně pojmenován „INSULA“ (ostrov), a to v dopise od papeže Lva III. Karlu Velikému. Toto latinské slovo se časem změnilo na Insla, Iscla, Iscia a konečně moderní a současný název ISCHIA.
Od r.1000 n.l. se stal ostrov známým a byl postupně okupován a pleněn Vandaly, Byzanty, Saracény a Normany.
Po erupci v r. 1301 museli obyvatelé ještě jednou opustit ostrov. O čtyři roky později se vrátili a usadili se na skále, kde dnes stojí hrad.
Výstavbu dnešního Aragonského hradu započal ve13. st. francouzský královský rod Anjou, v druhé polovině 15.st. Alfonso Aragonský hrad opevnil a mostem jej propojil s ostrovem. Na konci 15.st. přešla Ischia pod nadvládu rodu D´Avalos, který ji spravoval do r. 1729.
Během16. st. bylo vystavěno mnoho obranných věží podél pobřeží ostrova (především na západě). Věže sloužily jako obrana proti pirátům, kteří obyvatele ostrova neustále sužovali.
V 17. st. udeřil na ostrově mor, který po sobě zanechal spousty mrtvých. Z tohoto období také pochází velké množství kostelů, které zde můžete navštívit.
V r.1806, během francouzské okupace, byla Ischia napadena Brity, kteří, neschopni se jí zmocnit, ji alespoň poničili dělovými koulemi. To byla poslední krvavá epizoda v historii ostrova.
V první polovině 19.stol. vládli Bourboni a Napoleon, dokud v r. 1860 díky Garibaldimu nebyla Itálie osvobozena a sjednocena.
Naposled byl ostrov okupován od r. 1942 do r. 1944 německými vojsky; po nich již přicházejí pouze mírumilovní turisté. Od r. 1956 se ostrov těší neustálému ekonomickému rozvoji a návalu turistů.